"Velký" závod :-)
Tak jsme se konečně dočkali ! Po dlouhých přípravách nadešel den "Velkého" závodu.
Ale abychom nepředbíhali událostem tak pěkně popořádku.
Někdy na přelomu roku, když už se nám zdálo, že jezdíme na motokárách jako nikdo druhý, napadlo někoho (myslím to byl Roman společně s Pavlem FAN), že bychom se mohli někdy sejít např. v neděli a zajezdit si trošku víc než jezdíme normálně ve středu. Nápad se nám obecně líbil a nebyl důvod ho nerealizovat. Věděli jsme, že konec roku bývá hodně nabitý a to nejenom v podnikatelské sféře, ale i jinde a tak jsme se dohodli, že konec ledna bude ten pravý čas. Začali jsme tedy dělat osvětu abychom zjistili, jestli by s námi nechtěl někdo další sdílet naše nadšení pro tuto vyjímečnou událost. Postupem času se ukázalo, že zájem bude značný a to dávalo tušit, že to nakonec nebude jen tak nějaké "nedělní" ježdění.
Čas rychle ubíhal a protože o ježdění v M-paláci je dost zájem bylo nutné učinit klíčové rozhodnutí ohledně termínu. Původní termín navržený na 28.1. se nakonec ukázal jako nevhodný protože část účastníků blízká organizačnímu výboru odjížděla na hory a tak bylo jasné, že jiný termín než 21.1. to být nemůže.
Termín byl na světě a tím pádem bylo jasné kolik času zbývá na přípravu. Někteří dokonce začali o sobotách trénovat svoje manželky a děti protože tušili, že "soupeř nikdy nespí".
Vzhledem k tomu, že se nakonec ukázalo, že nás bude asi tak třicet, bylo nutné postavit se čelem k organizaci celé akce. Přestože s tím někteří nesouhlasili, musím se v tomto místě zastat Romana, který tvrdil, že v tak velkém počtu už není možné ponechat nic náhodě a připravil plán na celé odpoledne. Jednak jsme si ujasnili kdo všechno se zúčastní ale hlavně bylo jasné co přesně se bude celé odpoledne dít (s odstupem času lze s jistotou říci, že bez itineráře bychom byli dost v prdeli a moc bychom si nezajezdili (pozn. autor)). No a protože naše společnost byla promotérem celé akce, zbylo na mě pár úkolů bez kterých by tomu "něco" chybělo. Když pominu drobnosti jako jsou finance a podobně, ještě pořád zbývala jedna věc bez které by to určitě nebylo "ono". Ano, jsou to ceny pro vítěze! A tak se těsně před začátkem sešel organizační výbor a vybral ceny hodné vítězů tak prestižní události.
V tomto okamžiku bylo tedy vše připraveno a byl ten pravý čas říci "Let's go rock 'n' roll" :-)
Začalo se přesně podle "herního" plánu volnými jízdami a hned po té první bylo jasné, že padne spousta zatím nedosažitelných rekordů. Michal PCN zajel 35,31 což byl čas velmi dobrý a jen těsně za stávajícím rekordem (myslí se vždy rekordy "našich" lidí (pozn. autor)). Hned ve čtvrté seznamovací jízdě se podařilo mojí maličkosti zajet nový rekord a to časem 35,10 a to byl teprve začátek.
Následovaly kvalifikační rozjížďky ve kterých opět padaly rekordy jeden za druhým. Napřed se mě osobně podařilo vylepšit čas na 34,82 a když se zdálo, že lepší už to snad ani být nemůže, zajel Michal PCN neuvěřitelných (v daném okamžiku) 34,67. Začalo nám být všem jasné, že se dneska ještě lecčehos dočkáme.
Následovalo finále žen které přineslo několik zajímavých postřehů :
Úspěch slavilo mládí proti zkušenostem a jak jsme se nakonec dozvěděli, prý "auto je auto a nějaká motokára se s tím vůbec nedá srovnávat". Výsledky jsou v tabulce, nicméně pro připomenutí - 1. místo Markéta, 2. místo Ida a 3. místo Eva.
V tomto okamžiku začíná to pravé závodění. Napřed finále "B" o deváté až šestnácté místo muži a pak už samotné finále "A" o první osmičku za nejrychlejší kolo. Z důvodu mé účasti nevím přesně jak to vypadalo z venku, ale vzhledem k tomu, že první tři! překonali dosud platný Michalův rekord a další tři měli čas pod 35 sekund, musela to být skvělá podívaná. Dokonce i personál motokárové dráhy tvrdil, že něco podobného ještě neviděl. Vyrovnanější osmička prý tam ještě nebyla. Nový rekord byl nastaven na hodnotu neuvěřitelných 34,41 !!!
Následovala volná jízda pro ty, kteří toho ještě neměli dost a pak závod manželských párů (nemuselo to být zrovna manželských, ale nějak se stalo, že to tak vyšlo). V tomto závodě šlo o součet časů za nejlepší kolo obou z páru. Znovu se potvrdilo, že ženy zdaleka nejsou žádná křehká stvoření a různé kolize dávaly tušit, že to berou všichni docela vážně. Výsledky jsou opět v tabulce přičemž padl nový ženský rekord a to časem 37,82 (zajela ho Markéta a je vidět, že jí manželství přináší spoustu užitečných zkušeností :-)
Říká se "to nejlepší na konec" a tak už zbýval jenom závod o absolutního vítěze odpoledne který měl vzejít z dvacetiminutového závodu o pořadí. Bohužel jsme byli malinko ve skluzu s časem a tak jsme museli nakonec udělat kompromis s personálem a změnit délku absolutního finále na "pouhých" 15 minut. Ale i tak to bylo po předchozích rozjížďkách celkem dost. Na start jsme se postavili podle časů ve finále "A" a způsob startu jsme zvolili klasický, tedy červená/zelená. Hned po startu bylo vidět, že se jede na pořadí a ne na čas, na trati nebyla nouze o vzájemné kolize a nikdo nikomu nic nedaroval. Bohužel (zvláště pro některé) hned ve druhém kole měl drobnou kolizi Michal DNS s Romanem při které ale zůstal Michal zaklíněn v pneumatikách a než se mu podařilo vyprostit motokáru nebyl nikdo schopen projet. Díky tomu se podařilo prvním dvěma (Tomáš a Michal PCN) ujet o více než půl kola zbytku závodního pole a dohnat je prakticky nebylo možné. To do značné míry ovlivnilo zbytek závodu, protože se závodilo už jen o třetí místo (pomineme-li kdo z těch dvou bude první a kdo druhý). Situace nabrala na dramatičnosti v okamžiku kdy po vzájemné kolizi vypadl ze hry napřed Michal DNS a posléze také Roman, ale náskok prvních dvou byl tak velký, že výsledek mohla změnit už jen náhoda nebo technická chyba některého z jezdců. Nestalo se a tak konečné pořadí skončilo následně : 1. místo Tomáš, 2. místo Michal PCN a 3. místo moje maličkost. Vzhledem k hodnocení (pořadí místo času) už nepadly žádné další rekordy, přesto to byl velmi zajímavý závod. Na všech zúčastněných ale bylo vidět, že už toho mají celkem dost.
Poté co jsme se trošku probrali následovalo vyhodnocení, předání cen těm, kteří si je zasloužili a rozloučení s těmi co někam spěchali. My ostatní jsme ještě chvíli zůstali a hodnotili celou akci. Shodli jsme se na tom, že akce byla více než úspěšná a nebylo by od věci si ji ať už v té či oné podobě zopakovat. Také jsme se dohodli, že na konci února uspořádáme devadesátiminutovku (závod ve kterém se jede 90 minut bez přestávky, pouze se mění tříčlenná posádka). Uvažovalo se také o účasti na veřejných závodech vyhlášených Kart and Bike arénou, ale tohle nebylo stoprocentně domluveno.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem přičinili o zdárný průběh celé akce a těším se na budoucí podobné společensko-sportovní události.
Zapsal - Aleš
Tady jsou nějaké fotky - myslím, že se docela povedly :-)